Z Lokte po Ohři

Hurá. Rok se nachýlil a je tu naše každoroční voda. Letos to bylo jednoduché. Nějak jsme se všichni shodli, že se pojede Ohři. Nikdo si ji za ty roky nepamatoval, a tak jsme byli zvědavi, jak to tam vypadá s kempy, občerstvením, a tak vůbec.  Je okolo 7. hodiny a na Hlavním nádraží, kde máme sraz, je docela cvrkot. Jako obvykle nejedeme všichni, a tak běžíme vyřídit úpravu počtu osob na jízdence, aby nebyl ve vlaku problém. To ještě nevíme, co nás s tou jízdenkou čeká za dobrodružství. Vlak na Vary se značně plní a nakonec je opravdu plně obsazeno. Šli jsme štěstíčku naproti a máme místenky. Jedeme na dvě party. První jela o den dřív a udělala si fajn den v Lokti, kde se k nám druhý den připojuje. V Lokti dáváme na náměstí oběd a užíváme si klidného výhledu po náměstí. Jen těch aut by tam nemuselo být tolik. Náměstí připomíná jedno velké parkoviště. Vyzvedáváme lodě a vyplouváme. Celý den je nádherné slunečné počasí a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Na řece není ani moc lodí. Vyloženě pohoda klid, idylka. Je večer a my se blížíme do Karlových Varů. První skupinka už na nás čeká a my máme v zádech celkem brutální mračna, jak z hororu. Z našeho původního plánu, ubytovat se na straně loděnice, kde můžeme po domluvě s tamějším správcem nocovat, rychle schází. Přejíždíme na druhá břeh, kde je kemp a také ubytovna. Vzhledem k předpovědi chceme být v suchu a nebýt v mokrém hned od prvního dne. Je nás 16 a zkoušíme, zda je nějaký volný pokoj. Super, máme štěstí. Poslední dva pokoje jsou naše. Srážíme postele, abychom se všichni vešli. A to už venku začíná lejt a je silný vítr. Převlékáme se z letního do podzimního, taháme pláštěnky a vyrážíme do města najít nějakou restauraci, kde nám ještě uvaří. Na začátku pěší zóny je restaurace s minipivovarem, tak se tam jdeme podívat. Ještě před vchodem letíme za slunečníky, které vzal vítr a uhání s nimi městem. Noc přečkáváme v suchu. Ráno nevypadá vůbec dobře. Je zima, mlha, vítr. Někteří si ještě lebedí v posteli a jiní vyrážejí do města na snídani, tedy spíše na rychlou prohlídku. Stavit se u pramenů, kolonády, hotelu Thermal. Blíží se poledne a jsme zpět v kempu. Dáváme lodě na vodu a vyrážíme směr Vojkovice. Chvilkami se dělá hezky, tak sundáváme dlouhé rukávy a v zápětí je zase zima a oblékáme se. Dle předpovědi se bude postupně oteplovat. Odpoledne už je pořádný hic, a to, že jsme mokří z brouzdání v řece, nám vůbec nevadí. Nezmínil jsem, že byť v noci vydatně pršelo, tak vody je opravdu velmi málo. Jsou místa kde kánoe taháme, místa, kde to trochu jede, ale dřeme. Chvílemi je to opravdu náročné. Co se týká občerstvení kolem řeky, tak přiznávám, že se to poměrně zlepšilo. Jak s četností, tak i kvalitou. Je kde si dát jídlo, limonádu nebo pivo. Dělá se neskutečné horko a dochází i na krémy na opalování a taky na koupačku. Objevili jsme část řeky, kde je to možné. Asi jediný úsek za celé splutí. V odpoledních hodinách přijíždíme do kempu ve Vojkovicích. Krásný kemp se zázemím. Velký prostor pro stany. Obsazen je zpola, a tak si stany dáváme blízko ohniště, kde chceme večer dělat táborák. Stany postaveny, oheň plápolá. U stánku, kde mimochodem mají výborné párky, berou platební karty. Prostě pohodička. Takhle si to představuji, že to má fungovat. U ohně pějeme písně do brzkých ranních hodin. Ani nás nepřišel nikdo napomenout. Ráno si sdělujeme, komu se jak spalo. Musím říct, že byla neskutečná zima. Ze stanu jsme vycházeli oblečeni do všeho, co jsme kdo měli v barelu. Pohled zvláštní. Vypadáme, jak chovanci, kteří se neumějí obléknout. Kombinace veškerých svršků vzbuzovala zajímavé pohledy okolí. Rychle se dělá teplo. Než jsme se nasnídali, stany byly suché. Balíme a vyrážíme na poslední úsek Ohře. Není kam spěchat. Kde to jde, se necháváme unášet proudem a soulodíme. Je čas oběda, tak se stavujeme v jedné restauraci, která je blízko řeky. Cedule hlásá česká a asijská jídla. Otazníky, které máme ohledně toho, jak to tam může vypadat, máme v zápětí zodpovězeny. Klasická vesnická hospoda, kterou vede vietnamský podnikatel. Na vše celkem dlouho čekáme, je plno. Zvedám se a v dočasné roli obsluhy odnáším ze zahrádky sklo, talíře a další. Roznáším pivo. Majitel si mi vzápětí stěžuje, že na celou hospodu a přilehlé potraviny je sám se ženou. Nemůže sehnat lidi, nikomu se prý nechce pracovat. Jídlo se však povedlo a všichni jsme spokojeni a vyrážíme dál do Perštejna, kde máme konečnou. Odevzdáváme lodě a míříme na vlakové nádraží. Abych dopověděl historku s lístkem na vlak. Jelo nás méně, než se původně počítalo. Dle instrukcí ČD se má změna nahlásit na pokladně před odjezdem vlaku. Tam nám bylo řečeno, že to stačí nahlásit průvodčímu. Průvodčí ve vlaku řekl, že jsme to měli udělat na pokladně. Zjistili jsme tedy, že je někde zádrhel. Nicméně průvodčí po 20 minutách vyjel lístek, který neměl žádnou „hodnotu“. Volali jsme na linku ČD. Že to máme nahlásit v konečné stanici v Lokti. Tam opět nevěděli, co s tím. Nakonec nám vypsali ručně potvrzení, že nás skutečně jelo méně. Trávili jsme tam zhruba 30 minut. Při zpáteční cestě nás jel zase jiný počet. Narazili jsme na úžasnou paní průvodčí, která věděla, jak postupovat. Potvrzení nám vyjela během 3 minut. Děkujeme.