Úžasný kraj Nových Hradů

Celkem nevlídné počasí mi nebrání výletu, který jsem naplánoval pro pár přátel pozvaných na chalupu, na Vysočinu. Pečlivě naplánované dopravní spojení na výchozí místo není radno podceňovat, a tak za svižného povzbuzování uháníme na vlak, který po pár minutách střídáme za autobus a už si to uháníme směr Polička. Vše stíháme, autobus poloprázdný, a tak zabíráme polovinu sedaček. Autobus vypadá plněji a řidič dostal smysl své činnosti, konečně nejede sám. Odhaduji tak, protože se tváří důležitě a přesto dosti otřele, protože tu přeci jezdí každý den. Po nástupu do autobusu sledujeme poctivě aplikaci o zastávkách a včas dáváme znamení, že zrovna tady chceme vystoupit. Františky, které na mapě vypadají celkem rozlehle, jsou ve skutečnosti malinkaté. Vystupujeme uprostřed ničeho a vydáváme se s rozpaky směrem, který předpokládáme, že je ten správný. Po pár desítkách metrů se objevuje několik chalup zasazených do přírody tak ledabyle, že rozmístění naopak působí přesně obráceně. Naše první zastávka je Terezka. Rozhledna, která vznikla v druhé polovině roku 2004, se povedla. Vzdušná stavba umocňuje požitek z výšky 25 m. Je zataženo, a byť rozhledy nejsou takové, relaxujeme pohledem do kraje. Alespoň do té vzdálenosti, co nám počasí dovolí. V Proseči je nádherný kostel, návštěvu si neodpouštím, svolávám přátele a nechávám jim ochutnat. Ochutnat atmosféry, nadechnout se té kostelní záležitosti, která skýtá tolik rozmanitosti, která je pokaždé jiná a přesto stejná, je to rukopis kostelů. Jsme zhruba v půlce výletu a je čas na oběd. Máme zkušenosti z předchozích návštěv města a volíme restauraci, kde jsme neměli ještě zážitek. Trefa. Klasická restaurace uprostřed náměstí, svým vzhledem nejméně vábivá, ale zato na jídle dokonalá. Je čas dopít a vyrazit k dalšímu cíli našeho dne. Jsou to Toulovcovy maštale. Terén není moc náročný a relaxační chůzí procházíme skály a zákoutí a pořizujeme mnoho fotek. Míjíme party dětí s instruktory, které zde hrají bojovky, a dle výrazů jsou všichni nadšeni. Jsem nedočkavý, teď je na řadě mé nejoblíbenější místo v tomto kraji. Teď po rovině kolem několika božích muk, ještě pár chat a je to tu. Roudná. Pohodu, která nás obklopuje a pohlcuje nejde nevnímat. Usedáme u koupaliště, které je uprostřed chatové osady, a oddáváme se občerstvení. Ochutnávám místní pivo. Na to já jsem kadet. Vůbec tomu nerozumím, ale hodnocení je o to přesvědčivější. Trávíme zde několik desítek minut. Nechce se nám, teď začíná terén strmě stoupat. Teď je to hračka, vím, co nás čeká, jaká je odměna. Využívám znalosti prostředí a dramatizuji cestu. Povedlo se, morálka upadá a odpočívání ve stoupání je častější. Rozložil jsem tým, už s námi nikdy nepojedou? Zachraňuji situaci a slibuji nádherný výhled na zámek. Ať řeknu cokoliv, vidím nad hlavami otazník. A je to tady, nádherný rozhled přes řepkové pole je reálný. Alergik má výhodu, zážitek navíc v podobě neustálého kýchání je bonus. Tak mám bonus jako jediný. Nové Hrady jako na dlani, přezdívané malá Versailles. Procházíme areál a spěcháme na autobus, který nás veze do Hlinska. Sedáme na vlak a vyrážíme zpět na chalupu.