Svatý Patrik

Jdu si tak v klidu po ulici,a najednou před sebou vidím čtyři kluky jak jeden vedle druhého sedí na vyhřátém betoně,a povídají si o tom jaké dobré zážitky si odnesly z prázdnin.Najednou jeden z nich vstane a vykřikne na mě:“Co si to dovoluješ!?“Co bych jsi dovoloval, já se jen procházím,odpověděl jsem.“Vidíte to jo?Ten kluk mi šlápne na nohu,a ještě se vymlouvá na to, že se jen tak prochází.“V tu chvíli se mi zatajil dech,nevěděl jsem co mám dělat,a v duchu jsem si kladl tyto otázky:Mám se omluvit?Vrhnou se na mne všichni?Nakonec se z toho nevyklubalo nic velkého,prostě jsem se omluvil a šel jsem dál.Mimochodem jmenuji se Patrik.Jsem tady nový,s rodinou jsem se sem přistěhoval teprve před týdnem,tudíž tu nikoho neznám.Mám mladší sestru Karolínu,a starší sestru Martinu.Věřte mi že žít mezi samými holkami není nic jednoduchého.Jedna si na dvě hodiny zabere koupelnu,druhá zas televizi,proto se ani nedivím že jsem se tehdy procházel sám.Je mi jedenáct let,půjdu do šesté třídy a tentokrát i do nové školy.Obávám se že do té stejné třídy budu chodit s těmi čtyřmi kluky,a ještě s jedním za kterého jsem dnes odnesl rozbité okno,o tom ale já nerozhoduji,tak že pokud se mé obavy stanou skutečností,tak se s tím hold budu muset vypořádat sám.První školní den mě bohužel čeká už zítra,no tak uvidíme.Tak a je to tady,1.září je zde,a já se dnes poprvé naučím,jak se vypořádat s krutou realitou.Jako většina tříd jsme i my měli jen jednu hodinu,i tak jsem ale nevěděl co od prvního dne mám očekávat.Nakonec to ale nebylo tak hrozné,jen jsme podepsali pár pravidel a šlo se domů.Doma mě však čekala ještě horší věc,máma mi oznámila že vypadl proud a já měl domácích úkolů až nad hlavu,ano slyšíte dobře taky jsem nečekal že naše učitelka bude tak drsná.Jak už jste tady jednou zaslechli teprve jsme se přistěhovali takže jsem domácí úkoly musel dělat u sousedů protože jsme ani tu blbou baterku neměli,a svíčky?Kdo proboha v dnešní době skladuje svíčky,leda tak ty voňavé,no řekněte mi jak by bylo vám kdyby jste psali úkoly a pod nosem by jste cítili kávu.Zatímco Karolína už si ve školce našla plno kamarádek a Martina má přátel plný Facebook,tak já tady neznám nikoho a ani se neobtěžuji někoho poznat,no slyšeli jste to sami jak jsou na mne všichni hrozně moc hodní.To je super vykřikl jsem když nám rodiče oznámili že si koupíme psa,i když jsem zrovna o toto jméno moc nestál přesto se prý bude jmenovat Ferda.Přišel jsem zrovna v tu chvíli ze školy když mě najednou u vrat přivítalo malé chundelaté stvoření.Jééééé,myslete si co chcete ale to co jste právě zaslechli jsem nebyl já,mezi mé povinnosti totiž patří i vyzvedávání Karolíny ze školky takže už asi tušíte kdo to byl.Jen jsme vstoupili dovnitř a ta malá chundelatá kulička na nás začala skákat a olizovat nás.Na lavičce v zahradě už na nás čekali rodiče,je to zlatý retrívr a jmenuje se Ferda vykřikla mamka.Mezitím co se Karolína muchlovala s Ferdou já jsem šel pomalu do domu,jak už jsem totiž zjistil jakmile začnu běhat tak náš nový pejsánek poběží za mnou.Když tedy nastane klid a já konečně začnu dělat domácí úkoly,zazvoní telefon.Nejsem zas tak odvážný na to abych to zvedl,takže to za mne zvedla Martina.Dobrý den,ozvalo se z telefonu,dobrý odpověděla Martina.Je již u telefonu paní Marie?Není není ale hned vám mámu předám,dobře děkuji.Kdo to byl? Zeptal jsem když máma konečně ukončila dvouhodinový telefonát.Nějaká paní,jestli prý nechceme větší půjčku,aha.Ačkoli jsem nevěděl co půjčka znamená odpověděl jsem tak jako bych rozuměl.Tak ahoj,řekl jsem další den když jsem ne příliš s dobrou náladou odcházel do školy.Nech mě být ty blbče!Tak tohle slyšela téměř celá třída o první přestávce,já jsem se totiž pral,ani na to nemyslete rozhodně to nebylo kvůli holce.Tu přestávku jsem totiž měl dovoleno být na telefonu,ve třídě se to rychle rozkřiklo což znamenalo že se všichni hádali komu ten mobil půjčím,jelikož jsem ten mlátící se shon chtěl uklidnit zkusil jsem na ně zařvat,to se ale naštvali ještě víc a začali mlátit i mne.Tato rvačka naštěstí skončila,zachránilo mě zvonění.Na dnešek se extra moc těším 7.září je mi totiž přesně ve dvě hodiny odpoledne,dvanáct let.Jsem za to rád protože konečně nebudu ve třídě nejmladší.Protože kvůli tomu teď otvírám dveře k nové kapitole života, rád bych to tady ukončil,ahoj.

Andrea Sulková