10.2.2017,  Lukáš Pirný

Uběhlo pár let a domlouváme se na návštěvě sklípku, ochutnat vína než ta běžně dostupná v obchodech. Je jasné i bez hlasování, kam se vydáme. Zajišťujeme pobyt a degustaci v nejmenovaném sklípku, kde jsme onehdy byli. Máme několik termínů a volíme ten nejlepší. Tedy ten, který vychází na mé narozeniny. Vše klaplo, je víkend a vyrážíme v dopoledních hodinách do Velkých Bílovic. Předpověď počasí hlásí sice chladno, ale slunečné počasí po celý víkend. Super. Cesta utíká velmi rychle. Máme to štěstí, že na dálnici není hlášena žádná kolize. Můžu říct, že ne vždy je to takto skvělé. Jezdívám v týdnu pracovně směr Brno často a někdy ze dvou hodin jízdy jsou i čtyři hodiny jako nic. Už se nám ukazují tabule se směrovkami a kilometráží na Bílovice. Jsme zde...

10.2.2017,  Lukáš Pirný

Rok se s rokem sešel a opět hlasujeme, kterou že to řeku pojedeme. Modlení nezabralo a vyhrává Vltava. Hořekuji, připomínám poslední zážitky z této řeky, dramaticky se u toho tvářím, leč Vltava to ustála. Teď abych to ustál i já. Snažím se hledat to dobré a jako reálné štěstí, které mě může potkat, je slunečné počasí. Teď vím, že negativní přístup, přináší negativní zážitky. V duchu „Vyděržaj pioněr“ se chystám na vodu a ve čtvrtek ráno vyrážíme. Počasí nám přeje, místenky do vlaku koupené. Na nádraží se schází první skupiny o 12 lidech. Zbytek přijede druhý den. Dnešní přespání si zajišťujeme u jednoho ze skupiny v obci Rybník. První zážitek na sebe nenechává dlouho čekat a já vůbec netuším, jaké další a lepší přijdou...

10.2.2017,  Lukáš Pirný

Po několika letech se vydáváme na Slovensko a to do Vysokých Tater. Ještě sehnat pobyt. Pátrám po různých portálech a kupuji voucher na několik dnů s ubytováním. Trápil jsem se při rozhodování, kam konkrétně, aby poloha byla strategická. Nakonec je to jedno, protože jedeme autem a zdravotní indispozice mi nedovoluje velkých sportovních výkonů v podobě zdolávání hor. Recenze i fotky vypadají skvěle. Volím Tatranskou Lomnici a už teď prozrazuji, že to byl skvělý výběr. Penzion je poměrně nový, resp. působí zachovale. Personál je v pohodě, stejně tak ubytování a polopenze formou bufetu.  Z okna máme výhled do parku, kde je muzeum TANAPu. Předpověď počasí vypadá slibně a taky tomu tak je. Po celou dobu nádherné a slunečné, prší jen přes noc...

10.2.2017,  Lukáš Pirný

Měníme způsob výletování a vytahujeme kola. Dnes si dáme cyklovýlet. Už z okraje Prahy, kde je náš počátek výletu, sedáme na kola a vyrážíme do Zelenče na vlak. V posledním vagonu už na nás čekají kamarádi, kteří vyjeli z Masaryčky. Ani se nenadáme a jsme v Milovicích. Naše první zastávka je na nejvyšším bodě bývalého tankodromu. Kolem nás se prohání pásová vozidla a různě upravovaná terénní vozidla. Je krásná viditelnost všemi směry. Už z dálky vidíme ohradu a míříme k ní. Zde jsou v ohradě divocí sudokopytníci, divocí koně. Na ohradu s nimi navazuje ohrada s pratury, ale nikde je nevidíme. Vstupujeme na bunkr a vytahujeme dalekohled. Zjišťujeme jejich přesnou polohu a objíždíme ohradu do těch míst, kde jsou nejblíže našim pohledům. Trochu se maskují ve stínu křovin...

10.2.2017,  Lukáš Pirný

Čas nám nepřeje, beru vůz a jedeme do Loděnic, trochu jsme zaspali. Na náměstí parkujeme a vydáváme se po zelené směrem k vlakovému nádraží a dál do kopce kolem vápenky. Prvních 1,5 km je celkem nepohodlných, cesta vede po hlavní silnici, kde je sice malý provoz, ale o to rychleji řidiči řežou zatáčky. A máme tu překvapení. Zelená vede na zpola obehnaný pozemek plotem. Chvilku váháme a i přes nápis informující nás o soukromém pozemku se pouštíme po zelené, kudy je kreslena. Myslím, že za několik týdnů nebude jiné cesty, než pokračovat dál po silnici a na zelenou se napojit o cca 1 km dál. Prostě se nepůjde po louce...