Lidské chyby jsou nám vlastní. Chybujeme už od pradávna. Prvním přešlapem byl ,,zkrat‘‘ v ráji. Adam se Evě nevěnoval a ona zatoužila po dobrodružství. Tak snědla zakázané jablko. A už to jelo. Kain zabil Ábela, Sodoma a Gomora hřešily, až se na to Bůh nemohl dívat, Lotova žena se ohlédla na hořící město a zkameněla. Jeden průšvih za druhým. Co člověk, to chyba.  Jak je to v té anekdotě, kdy Einstain přijde do nebe a zjistí, že když tvořil Bůh člověka podle GENIÁLNÍ rovnice, udělal v ní chybu.

Tak, co bychom chtěli?

Výčet našich chyb je nekonečný...

Když jsem dnes vytahoval ze schránky poštu a následně ji třídil, uvědomil jsem si, jak ten čas rychle plyne. Přijde mi to jako včera, kdy jsem se připravoval na Vánoční večer, chodbami domova vonělo cukroví, všude kolem mne byla láskyplná atmosféra a při pohledu z okna jsem byl ohromen bohatou sněhovou nadílkou. No a teď tu máme únor, na většině místech už sníh roztává a všichni tak doufáme, že nás již sníh s doprovodem znatelného mrazu nepřekvapí. Věřím, že mluvím za všechny, kteří si také vyzkoušeli odolnost a pevnost svého já při nejrůznějších nedobrovolných stepařských momentech na kluzkém ledu zakončených pádem. Naopak by bylo příjemné, kdyby bylo co nejdříve tepleji, viďte?

Ale i kdyby tomu tak nebylo a my mus...

Uběhlo pár let a domlouváme se na návštěvě sklípku, ochutnat vína než ta běžně dostupná v obchodech. Je jasné i bez hlasování, kam se vydáme. Zajišťujeme pobyt a degustaci v nejmenovaném sklípku, kde jsme onehdy byli. Máme několik termínů a volíme ten nejlepší. Tedy ten, který vychází na mé narozeniny. Vše klaplo, je víkend a vyrážíme v dopoledních hodinách do Velkých Bílovic. Předpověď počasí hlásí sice chladno, ale slunečné počasí po celý víkend. Super. Cesta utíká velmi rychle. Máme to štěstí, že na dálnici není hlášena žádná kolize. Můžu říct, že ne vždy je to takto skvělé. Jezdívám v týdnu pracovně směr Brno často a někdy ze dvou hodin jízdy jsou i čtyři hodiny jako nic. Už se nám ukazují tabule se směrovkami a kilometráží na Bílovice. Jsme zde...

Rok se s rokem sešel a opět hlasujeme, kterou že to řeku pojedeme. Modlení nezabralo a vyhrává Vltava. Hořekuji, připomínám poslední zážitky z této řeky, dramaticky se u toho tvářím, leč Vltava to ustála. Teď abych to ustál i já. Snažím se hledat to dobré a jako reálné štěstí, které mě může potkat, je slunečné počasí. Teď vím, že negativní přístup, přináší negativní zážitky. V duchu „Vyděržaj pioněr“ se chystám na vodu a ve čtvrtek ráno vyrážíme. Počasí nám přeje, místenky do vlaku koupené. Na nádraží se schází první skupiny o 12 lidech. Zbytek přijede druhý den. Dnešní přespání si zajišťujeme u jednoho ze skupiny v obci Rybník. První zážitek na sebe nenechává dlouho čekat a já vůbec netuším, jaké další a lepší přijdou...

Po několika letech se vydáváme na Slovensko a to do Vysokých Tater. Ještě sehnat pobyt. Pátrám po různých portálech a kupuji voucher na několik dnů s ubytováním. Trápil jsem se při rozhodování, kam konkrétně, aby poloha byla strategická. Nakonec je to jedno, protože jedeme autem a zdravotní indispozice mi nedovoluje velkých sportovních výkonů v podobě zdolávání hor. Recenze i fotky vypadají skvěle. Volím Tatranskou Lomnici a už teď prozrazuji, že to byl skvělý výběr. Penzion je poměrně nový, resp. působí zachovale. Personál je v pohodě, stejně tak ubytování a polopenze formou bufetu.  Z okna máme výhled do parku, kde je muzeum TANAPu. Předpověď počasí vypadá slibně a taky tomu tak je. Po celou dobu nádherné a slunečné, prší jen přes noc...