Mikulovský kraj

Je čas vydat se prozkoumat, jaké je tento rok víno. Roky jsem jezdil do oblasti Velkých Bílovic, kde je naprosto úžasná příroda. Kolem mnoho vinic, stezek na procházku, výhledů a též krásné sklípky, které lemují uličky. Byť je to úžasné, stojí za to poznat i jiná místa. Bereme si na pátek volno a vyjíždíme brzy ráno, máme ještě nějaké plány. Dálnice D1 je celkem v normě a nikde nečekáme. Naše první zastavení, cílové místo je vodní svět v obci Pasohlávky. Je mi to tu povědomé. Ano, jel jsem tudy směrem na Vídeň na vánoční trhy, ale o tom třeba jindy. O vodní zábavě v Pasohlávkách jsem poslední dobou slyšel často, a tak jsem koukl na jeden nejmenovaný portál a sehnal vstupné za poloviční cenu, a to se hned jede jinak. Přijíždíme na parkoviště, které stojí hned vedle ohromné budovy. Je sice pátek dopoledne, ale čekal jsem, že bude plné minimálně z jedné čtvrtiny. K mému překvapení zde stojí cca dvacet aut. Vstupujeme dovnitř. Všude čisto, personál milý a ochotný. Koncept šaten je velmi podobný například bazénu v Praze na Šutce nebo TropicalIslands v Německu, kam doporučuji zajet alespoň na dva dny s přespáním. Ale ať neodbočuji. Bazén s nerezovou vanou, ve kterém můžete doplavat až ven, před budovu. Kde jsou ve vodě různá sezení a lehátka. No prostě všechno pro dokonalý relax. Navíc to vyšperkovali tak, že uprostřed hlavního bazénu je bar. Sedíte ve vodě, popíjíte, příjemně teplá voda. Dá se přejít vedle do další části, kde začíná adrenalin. Skluzavky, tobogány a jiné. A někde uprostřed je restaurace. Vaří velmi chutně, ale na můj vkus draze. Ale tak s nějakou tou investicí, když se tam jede, je potřeba počítat. Nakonec odcházíme do saunového světa. Tam ten relax je opravdu super. Po několika hodinách odcházíme jako znovuzrození. Prostě skvělý zážitek. Sedáme do auta a odjíždíme do penzionu, který jsme si na víkend objednali. Nachází se v obci Strachotín. Penzion se nachází pár kroků od Strachotínského rybníku a v docházkové vzdálenosti vodní nádrže Nové mlýny. Nenacházím slov, jak nádherné prostředí to je. A že když mlčím, tak to už musí být něco. Parkuji auto, ostatní zkoumají ubytování a já, jako v nějakém deliriu, jdu směrem k přilehlé zahradě, která navazuje na rybník. Proč? Začíná pomalu zapadat slunce, a to co příroda představuje, je dech beroucí. Tohle ve městě nezažijete. Dělám fotku za fotkou. Skoro s každou minutou dostává rybník jiný rozměr. Ostatní docházejí a zkoumají, co tam tak dlouho dělám a fotí též. No prostě romantika. Jsme ubytovaní a odcházíme silničkou vstříc sklípkům s vínem. Nestačíme se vyhýbat autům, která přijíždějí. Není se co divit, je prostě čas vín. Jsme překvapeni. S dvacátou hodinou se sklípky, které nemají ubytovací prostory, zavírají. Ty ostatní vcucnou své nájemníky a zavírají se za nimi dveře. Zjišťujeme, že nakonec bude problém si někde koupit víno sebou, natož si někde posedět. Nakonec objevujeme sklípek, kde už skoro taky zavírají. Jsou ochotni nám prodat víno s sebou, a tak nabíráme lahve a odcházíme na penzion v klidu posedět. Byť sezení není tematické, přesto jsme rádi, že se od posledního setkání, které bylo na Ohři, scházíme. Jsme celkem unaveni. Není to pitka jako jiné roky. Asi stárneme a po pár sklenkách vína se odebíráme ke spánku. Je ráno a většina ještě polehává. Já jdu na břeh rybníka posedět a načerpat ticho, které se nese obcí. Je prostě brzy. Dopoledne oznamuji, že uprostřed jedné části vodní nádrže je ostrůvek s kostelíkem. Chceme se vydat co nejblíže k němu, udělat pár fotek, a hlavně si prohlédnout kraj. Můj odhad, že procházka bude trvat zhruba hodinku i s návratem, se všem zamlouvá. Máme si co říct a čas ani kilometry nevnímáme. Jsme v nejbližším bodě směrem ke kostelíku a hodinky mi ukazují, že mám dostatek pohybu. Tedy, že máme v nohách deset kilometrů. A nejsme na konci naší výpravy. Je čas oběda a netušíme, že to bude problém se někde najíst. Většina restaurací je zavřených, asi mají po sezoně. Nakonec šlapeme další kilometry do obce Pasohlávky, kde je sice taková čtvrtá cenová, ale je nám to jedno, hlavně vaří. Na to, jaké to je prostředí, tak bezvadně vaří. Únava všech je značná a nikdo už nechce jít ani metr. Naštěstí odtud jede autobus a odjíždíme zpět do Strachotína. Ani tento večer jsme vínu moc nedali. Sedíme chvilku ve sklípku, kde jsme předchozí večer nakoupili. Jinak situace v ostatních sklípcích je stejná. Od včera žádná změna. Ráno domlouváme návštěvu Mikulova, přes který jsme jeli včera. Vyrážíme na zámek a cestou procházíme uličkami. Chvilkami to připomíná Český Krumlov. Jen v menším měřítku. Už jsme skoro u zámku. Přilehlá zámecká zahrada je hned za náměstím. Počasí nám celý víkend přeje a fotky jsou jedna báseň. Trávíme zde nějaký čas a vychutnáváme výhledy. V dáli je vidět křížová cesta na Svatém kopečku. Nikomu se tam nechce. Přemýšlíme nad nedělní dopravou na D1 a po dohodě si Svatý kopeček necháváme na další rok. Už jsme si i předjednali při odjezdu rezervaci. Za rok se sem rozhodně musíme vrátit a projít si křížovou cestu. Jedno jsem ještě nezmínil. Kraj je ideální pro cyklisty, kterých jsme potkali během několika dnů nespočetně. Rozhodně to všechno musíte vidět i vy.