Lidské chyby

Lidské chyby jsou nám vlastní. Chybujeme už od pradávna. Prvním přešlapem byl ,,zkrat‘‘ v ráji. Adam se Evě nevěnoval a ona zatoužila po dobrodružství. Tak snědla zakázané jablko. A už to jelo. Kain zabil Ábela, Sodoma a Gomora hřešily, až se na to Bůh nemohl dívat, Lotova žena se ohlédla na hořící město a zkameněla. Jeden průšvih za druhým. Co člověk, to chyba.  Jak je to v té anekdotě, kdy Einstain přijde do nebe a zjistí, že když tvořil Bůh člověka podle GENIÁLNÍ rovnice, udělal v ní chybu.

Tak, co bychom chtěli?

Výčet našich chyb je nekonečný. Narodíme se do rodiny, kde jsou představy o potomcích naprosto ideální a už jako batole se počůrávámedo plínek až do tří let, ve škole nejíme špenát, nedáváme pozor při matematice, nepíšeme úkoly, nosíme poznámky, chodíme za školu, randíme v kavárně a tajně kouříme, nepřipravíme se na maturitu, brzy! nebo pozdě! se oženíme(vdáme), máme brzy! nebo pozdě! děti a neumíme je vychovávat. Staneme se krutými štíty nebo reptavými zaměstnanci, najdeme si milence (milenku), zadlužíme se a nesplácíme bankám ani úroky, onemocníme a pak předčasně! nebo pozdě! Umřeme. Co rok, co den, co minutu – jedna chyba za druhou.

Au, nic jiného ani neumíme – vždyť už naši prapraprarodiče v ráji chyby dělali. Tak ,že se s tím naším člověčenstvím plným chyb nedá nic dělat.

Protože se milujeme, pomáháme si, podporujeme se, cítíme s druhými – ona vlastně ta rovnice Pánaboha tolik chyb neměla.

Jan Kozák 2017