Jizerské hory

Je páteční podvečer a vyrážím s bandou kamarádů do hor. Nevím, jak se to stalo, jedeme do mých oblíbených Jizerek. Mezi horami je to pro mě TOP, včetně Šumavy. Cestou do Horního Polubného, kde máme ubytování, přemítám, zda mám s sebou vše. Hlásí hezké počasí, ale znáte to. Počasí je vždycky skvělé, jen vy neodhadnete nikdy oblečení. Je už tma. Krokem, v malé obci, jedeme a hledáme popis chaty, který jsem dostal. Netrvá dlouho a u jedné z chat mi před auto skáče „ta“ banda kamarádů. Se slovy „no konečně“, marně vysvětluji, že doprava byla i v podvečerních hodinách tragická. Chata, která je po celkové rekonstrukci, vypadá opravdu dobře. Jen topení nebylo spuštěno hned a už vytahuji z batohu oblečení, které mě chrání před umrznutím. Dobře, tak strašlivá zima nebyla, ale ve spojení s únavou po náročném týdnu i cestě do Jizerek je vnímání silnější. Po pár desítkách minut roztávám. Plánujeme, kam druhý den vyrazíme na tůru. Do diskuze se nezapojuji. Jizerky znám dobře a nechávám na druhých, co naplánují. Ráno je úžasné. Slunce, bezvětří. Snídaně na obrovské terase chalupy se vydařila a nechce se nám ani vstávat. Hlasitý hřmot organizátora celé výpravy oznamuje, že za 15 minut vyrážíme. Cestou se dozvídám, že jdeme do osady Jizerky. Přes Horní Kořenov přímo do osady. Počasí je fantastické. Babí léto je tu. Cestou do kopce se otepluje. Najednou má každý v ruce několik svršků. Nejsme sami, kdo se vydal do hor. Skupinky cyklistů a rodin s dětmi si stejně jako my užívají podzimního víkendu. V osadě jdeme na oběd. Říkám vám, tak zajímavé jídlo jsem už dlouho nejedl. Myslím, že kuchař má za úkol být hodně kreativní. A porci, která je jako dvě, dokazuje, že nás tím zlomí. Neděje se tak. Dlouhá debata kolem jídla zabírá více času nežli její požití. Brr. Mezitím se osada velmi vylidnila, za blížícího se stmívání vyrážíme zpět. Čistý západ slunce, který nás doprovází, dokazuje, že nás čeká tuhá noc. Mám za sebou 17 Km a cítím se skvěle. Druhý den jsme skromnější. Vyrážíme na rozhlednu Štěpánka. Počasí opět luxusní. Před zastávkou na oběd v Kořenově míjíme krásný kostel. Překvapení, v Tesařově objevuji kostel, který neznám. Po dobré krmi vyrážíme dál k dnešnímu cíli. Někoho napadlo vysekat kus lesa kolem rozhledny. Teď zas plní svůj účel. Je to velká změna, že nekoukáte veverkám do talíře. Bezva rozhled. Zpět se vydáváme stejnou trasou. Je nejkratší. Byť je počasí stejné jako v sobotu, všichni jsme nervozní z návratu domů. Chatu jsme uklidili ráno. Balíme, odjíždíme. Ptám se, kam bude příští cesta?