Jak jsme jeli Otavu

Už před prázdninami, jako každý rok, se rozhodujeme, jakou řeku letos pojedeme. Nakonec volíme Otavu, kterou jsme jeli před pěti lety. Je srpen a vyrážíme. Před námi jsou čtyři dny, tak hurá do lodí, které si půjčujeme v Sušici. Ceny se od posledka nikterak nezměnily, což je příjemné. A máme před sebou necelých 17  km. Voda je neuvěřitelně čistá, spousta ryb. Netrvalo dlouho a vodní bitva byla na světě a první převrácené lodě též. Abych upřesnil, vydáváme se na vodu poslední týden v srpnu. Obavy, zda bude dost vody a teplé počasí, byly nakonec zbytečné. Slunce pracovalo na sto procent. Naopak bylo několik benefitů. Prázdné jezy, kempy, stánky, hospůdky. Prostě luxus. Blížíme se k prvnímu cíli, který je pro nás v Horažďovicích na levém břehu. Stany rozděláváme u fotbalového hřiště, kde je k dispozici i veškeré sociální zázemí. Podotýkám, čisté. Druhý den ráno bohatá snídaně v místním stánku, po které se jen těží dovalujeme k lodím. Ale podařilo se. Dnešní úsek měří 12 km. Opět slunce, pohoda. Jak jsem zmiňoval, voda je opravdu neskutečně čistá. Denně se koupeme. Stavíme na nápoje u stánků okolo řeky, kde nás vítají s otevřenou náručí. Otava není tolik vyhledávanou řekou, jako například zprofanovaná Vltava. Vody po celé dny bylo přiměřeně. Občas to drhlo, ale kánoe jsme nikde netáhli. Čas příjezdu do Katovic, kde ten den spíme, jsme špatně spočítali, a tak máme čas dát vodní bitvu. Dnes byl čas i na táborák. Jezy díky nevelkému množství vody, ale i bezpečnosti, nejsou ve velké míře sjízdné. Před námi jsou dva dny plavby. V dalších částech moc kempů není, dělíme trasu na 16 km do Štěkeně a 18 km do Písku, kde lodě odevzdáváme. Za další dva dny potkáváme pouze jednu partu vodáků, kteří si to užívali stejně, jako my. Počasí stále přálo a pojem o čase se vytrácí. Přiznávám, na jednom z jezů byla skvělá hospůdka. Starší paní, která ve stánku na zahradě svého domku pracuje, končí sezónu. Všichni si dáváme topinku, která je u ní vyhlášená. Než „to“ vše připraví, skáčeme všichni do jezu, bezpečného. Za půl hodiny nás paní svolává. Udělala všem dvojité porce. Prý vypadáme hladově. Co dodat, báječné. A najednou nestíháme časový plán a jako zběsilí pádlujeme až do Písku. Málem jsme nestihli vlak, na který máme rezervaci. Jelo nás 17 a na to má dopravce pravidla. Nádraží od odevzdání lodí je přibližně 30 minut svižnější chůze. Všechno nakonec časově zvládnuto, sedáme do vlaku. Konečně stín a vánek. Po pár minutách všichni padají únavou a krátí si cestu do Prahy spánkem. Zakončení bylo stylové. Díky pozdní hodině příjezdu hledáme restauraci, kde jsou ještě schopni uvařit, a 17 lidem. Podařilo se. Bavíme se zážitky, které vznikly za čtyři dny. Je 23 h a se slovy „tak zase za rok“ nás pohlcuje pražský život a pomalu se vytrácíme tmou.