Do Milovic za pratury

Měníme způsob výletování a vytahujeme kola. Dnes si dáme cyklovýlet. Už z okraje Prahy, kde je náš počátek výletu, sedáme na kola a vyrážíme do Zelenče na vlak. V posledním vagonu už na nás čekají kamarádi, kteří vyjeli z Masaryčky. Ani se nenadáme a jsme v Milovicích. Naše první zastávka je na nejvyšším bodě bývalého tankodromu. Kolem nás se prohání pásová vozidla a různě upravovaná terénní vozidla. Je krásná viditelnost všemi směry. Už z dálky vidíme ohradu a míříme k ní. Zde jsou v ohradě divocí sudokopytníci, divocí koně. Na ohradu s nimi navazuje ohrada s pratury, ale nikde je nevidíme. Vstupujeme na bunkr a vytahujeme dalekohled. Zjišťujeme jejich přesnou polohu a objíždíme ohradu do těch míst, kde jsou nejblíže našim pohledům. Trochu se maskují ve stínu křovin. Opodál se objevují tři mláďata, která vyděšeně běží ke stádu. Musím říct, že hledání zvířátek nám zabralo polovinu času našeho výletu a stejně tak i ujeté kilometry jsme najezdili okolo ohrady. Kolem je mnoho polorozpadlých vojenských budov. Místo je zde hezké, ale že by se dalo mluvit o vypuštění zvířat zpět do volné přírody, se nám nezdá. Velký hluk z tankodromu, místního letiště, kde je velký sraz aut, silnice, kde šílenci zkouší limity svých vozidel, dává místu negativní rozměr. Pozůstatky po sovětských soudruzích, kteří zde měli domov, nepůsobí zrovna příjemně. Po panelové cestě přijíždíme k velkým ocelovým vratům. Dozvídáme se, že zde byly uskladněny zbraně s jadernou hlavicí. V lese okolo nás se něco míhá. Co to je, viděli jste to? Před námi se objevuje vojenské komando v plné polní. Nejen dospělci si zde užívají svého koníčka, hru na vojáky. Opouštíme lesy a kolem dalších bývalých vojenských budov a nového golfového resortu pokračujeme do Benátek nad Jizerou. Je čas na oběd, tak sedáme pod náměstím na zahrádku v jedné hospůdce. Po jídle se vydáváme na náměstí, kde míjíme známé herecké tváře. Natáčí se zde jeden nekonečný seriál, o jehož úspěšnosti bych pomlčel. V areálu zámku si procházíme park a studujeme, kudy se dál vydáme. Po pár kilometrech jsme v Lysé nad Labem. Přijíždíme včas, akorát přijel vlak. Byť je dost narvaný, skládáme kola k sobě a zabíráme poslední místa k sezení. Ani se nenadějeme a jsme zase v Praze. Tentokrát vystupujeme v Horních Počernicích a šlapeme posledních pár kilometrů domů. Výlet se vydařil, zvládli jsme 63 km a už se chystáme do sauny na zasloužený relax.