kategorie Fenix Píše

Čas nám nepřeje, beru vůz a jedeme do Loděnic, trochu jsme zaspali. Na náměstí parkujeme a vydáváme se po zelené směrem k vlakovému nádraží a dál do kopce kolem vápenky. Prvních 1,5 km je celkem nepohodlných, cesta vede po hlavní silnici, kde je sice malý provoz, ale o to rychleji řidiči řežou zatáčky. A máme tu překvapení. Zelená vede na zpola obehnaný pozemek plotem. Chvilku váháme a i přes nápis informující nás o soukromém pozemku se pouštíme po zelené, kudy je kreslena. Myslím, že za několik týdnů nebude jiné cesty, než pokračovat dál po silnici a na zelenou se napojit o cca 1 km dál. Prostě se nepůjde po louce...

Vracím se na oblíbená místa a tak navrhuji výlet přes dvě rozhledny. Vyrážíme vlakem z Libereckého hlavního nádraží do Harrachova. Vyrážíme poměrně brzy, protože musíme být nejdéle do 18h doma. Přijal jsem pozvání na akci Electroswingu a ve vlaku máme dost času a doplánováváme vše, co je ještě potřeba. Chystáme se vystupovat, počasí nám zatím moc nepřeje. Začínám si zvykat, že to asi nikdy jinak nebude. Představa o velkém nádraží blízko centra se mi vytrácí při výstupu z vlaku. Tohle je Harrachov? To středisko, kam se jezdí lyžovat? Že jsme vystoupili jinde? Přes houstnoucí déšť čtu nápis, Harrachov. Aha. Od nádražíčka stáčíme kroky na silnici a chytáme se zelené turistické značky. Cesta je příjemná, jde z kopce a po pár minutách jsme na mostu přes Jizeru. Je zde na ní krásný výhled...

Je víkendové odpoledne a jedeme na výlet. Už dlouho chci na Lovoš či Milešovku a pořídit pár fotek. Nakonec volím Lovoš, je blíž a výstup není tak náročný. Parkujeme v blízkosti  vlakové zastávky Lovosice – město a vyrážíme po zelené, směr vrchol.  Cesta vede přes zahrádkářskou kolonii a již od začátku značně stoupá do kopce a působí velmi náročně. Po pár stovkách metrů je při pohledu zpět vidět na město.  Je hodně pod mrakem a začíná se tvořit mlha, snad něco z vrcholu Lovoše uvidíme. Lovoš je ve výšce 570 m n. m. Přes víkend pršelo a v lese začíná být slušné bláto. Moc lidí nepotkáváme, rodinku s dětmi, která jde směrem dolů, a běžce, který má náš obdiv, jelikož povrch je náročný. Vzal jsem psa a doporučuji všem, vezměte svého mazlíčka, do kopce se to jistě vyplatí...

Podzimní akce jsou bezva. Musíte se sice více ustrojit, ale ta odměna ve formě svařáku, grogu nebo jiného teplého nápoje, je opravdu luxusní. Opět víkend a sedám do auta. Dneska jsem najel pár stovek kilometrů, ale to mi nebrání pokračovat dál a jet na návštěvu do Liberce. Ještě jsem nezmínil, že miluji plánování, vymýšlení výletů. S lahví vína rozděláváme mapu. Kamarádi mě už znají, a tak se začíná mnou. „Lukáši, kam chceš jet, co chceš vidět?“ Házím do pléna místa, která chci navštívit, a zbytek už je na ostatních. A popíjíme. Dlouhé desítky minut nad mapou a jízdními řády jsou někdy nekonečné. I v průběhu přidám ruku k dílu a rozdělám další lahev vína. Jen ať se snaží. Jsem překvapený, opět...

Celkem nevlídné počasí mi nebrání výletu, který jsem naplánoval pro pár přátel pozvaných na chalupu, na Vysočinu. Pečlivě naplánované dopravní spojení na výchozí místo není radno podceňovat, a tak za svižného povzbuzování uháníme na vlak, který po pár minutách střídáme za autobus a už si to uháníme směr Polička. Vše stíháme, autobus poloprázdný, a tak zabíráme polovinu sedaček. Autobus vypadá plněji a řidič dostal smysl své činnosti, konečně nejede sám. Odhaduji tak, protože se tváří důležitě a přesto dosti otřele, protože tu přeci jezdí každý den. Po nástupu do autobusu sledujeme poctivě aplikaci o zastávkách a včas dáváme znamení, že zrovna tady chceme vystoupit...