kategorie Lukáš Pirný

Jak jsem čistil hlavu ( den 1.)

Tak se tak nějak stalo, že sedíme u piva a povídáme si o tom, kde kdo už letos byl a kam se kdo chystá. Nadšeně jeden druhého posloucháme, a ještě nadšeněji a odvážněji přikyvujeme, že udělat nějaký ten pěší výlet jen s malým batůžkem by bylo fajn. Jít prostě na delší túru. U piva se toho vymyslí, naplánuje mraky, jen s tou realizací je to pak horší. Každopádně naše nadšení se zastavilo u nápadu, že projdeme Lužické hory. Proč Lužické? Protože tam z nás nikdo na déle než jeden den nebyl a je tam opravdu na co koukat. Bude fajn projít je z větší části a zase jednou hodit oko na krásy Česka. Uběhlo pár týdnů a „liberečák“ se chopil organizace. Datum jsme měli hned vymyšlený, jen s tou účastí se to zaseklo. Výmluvy a podmínky ostatních neberou konce, a nakonec účast potvrzujeme jen dva...

více...

Mikulovský kraj

Je čas vydat se prozkoumat, jaké je tento rok víno. Roky jsem jezdil do oblasti Velkých Bílovic, kde je naprosto úžasná příroda. Kolem mnoho vinic, stezek na procházku, výhledů a též krásné sklípky, které lemují uličky. Byť je to úžasné, stojí za to poznat i jiná místa. Bereme si na pátek volno a vyjíždíme brzy ráno, máme ještě nějaké plány. Dálnice D1 je celkem v normě a nikde nečekáme. Naše první zastavení, cílové místo je vodní svět v obci Pasohlávky. Je mi to tu povědomé. Ano, jel jsem tudy směrem na Vídeň na vánoční trhy, ale o tom třeba jindy. O vodní zábavě v Pasohlávkách jsem poslední dobou slyšel často, a tak jsem koukl na jeden nejmenovaný portál a sehnal vstupné za poloviční cenu, a to se hned jede jinak. Přijíždíme na parkoviště, které stojí hned vedle ohromné budovy...

více...

Z Lokte po Ohři

Hurá. Rok se nachýlil a je tu naše každoroční voda. Letos to bylo jednoduché. Nějak jsme se všichni shodli, že se pojede Ohři. Nikdo si ji za ty roky nepamatoval, a tak jsme byli zvědavi, jak to tam vypadá s kempy, občerstvením, a tak vůbec.  Je okolo 7. hodiny a na Hlavním nádraží, kde máme sraz, je docela cvrkot. Jako obvykle nejedeme všichni, a tak běžíme vyřídit úpravu počtu osob na jízdence, aby nebyl ve vlaku problém. To ještě nevíme, co nás s tou jízdenkou čeká za dobrodružství. Vlak na Vary se značně plní a nakonec je opravdu plně obsazeno. Šli jsme štěstíčku naproti a máme místenky. Jedeme na dvě party. První jela o den dřív a udělala si fajn den v Lokti, kde se k nám druhý den připojuje. V Lokti dáváme na náměstí oběd a užíváme si klidného výhledu po náměstí...

více...

Z Bílky na vrchol

Beru psa a vyrážíme na odpolední výlet do přírody. Autem z Prahy po dálnici D8 směrem na Lovosice míjíme Říp i Lovoš. A před námi se už místy ukazuje cíl výletu. Je to Milešovka. Často kolem ní jezdím, ale nebyl ještě čas, až dnes. Před samotnou cestou na internetu pátrám odkud na vrchol Milešovky vyrazit, kde parkovat. Jsou dvě místa, ze kterých lze vyrazit. Jedním je obec Milešov a druhým obec Bílka. V obou se dá dobře parkovat. Já volím Bílku. Auto necháváme na vyhrnutém parkovišti, uvazujeme psa a vyrážíme. Teď už to půjde pouze do kopce. Je nádherné slunné počasí a vidíme, že nejsme sami, koho slunce vytáhlo do přírody. Bílka působí příjemným dojmem. Ve středu obce je celkem moderní kaple a o kousek dál úchvatná, ale v polorozpadlém stavu, budova bývalého hostince...

více...

Vinohradem za vínem

Uběhlo pár let a domlouváme se na návštěvě sklípku, ochutnat vína než ta běžně dostupná v obchodech. Je jasné i bez hlasování, kam se vydáme. Zajišťujeme pobyt a degustaci v nejmenovaném sklípku, kde jsme onehdy byli. Máme několik termínů a volíme ten nejlepší. Tedy ten, který vychází na mé narozeniny. Vše klaplo, je víkend a vyrážíme v dopoledních hodinách do Velkých Bílovic. Předpověď počasí hlásí sice chladno, ale slunečné počasí po celý víkend. Super. Cesta utíká velmi rychle. Máme to štěstí, že na dálnici není hlášena žádná kolize. Můžu říct, že ne vždy je to takto skvělé. Jezdívám v týdnu pracovně směr Brno často a někdy ze dvou hodin jízdy jsou i čtyři hodiny jako nic. Už se nám ukazují tabule se směrovkami a kilometráží na Bílovice. Jsme zde...

více...