Bílek a okolí

Vysočina je krásná. Obzvláště Chotěbořsko. V rámci víkendové pohody beru psa a jdu na kratší procházku. Přeci jen, když je člověk trochu unavený, spí se lépe. To platí i pro mého psa. Předvečerní počasí bylo skvělé. Sluníčko, bezvětří. Z Bílku vyrážím podél trati, která vede směr Ždírec nad Doubravou a dál směr Pardubice. Není to náhodou, že podél trati. Člověk tu nikoho nepotká a můžu pustit psa. Takže oba můžeme relaxovat. Rozhled do kraje je příjemný, uklidňující. Vše zelené, nebe modré, klid. Dostávám se k místu, které raději míjím po kolejích. Stezka vede kolem bývalé hájovny, kde nynější obyvatelé mají dosti zuřivé psy. Občas se nějaká ta díra v plotě najde a nechci být ten, kdo to zjistí. Nějaké zážitky mám a 300 m po kolejích není tolik. Samozřejmě jsem opatrný. Na přejezd je to jen kousek a od něj začíná i pěkná cesta, která vede do obce Sobíňov. Od vlakové zastávky stoupám do kopce kolem pomníku k uctění památky padlím z 1. světové války. Dál ke hřbitovu, který sousedí s novou zástavbou rodinných domů. A to jsem už u fotbalového hřiště, kde zrovna končí fotbal a vše se přesunuje do místní hospody. Nechávám psa aby určoval tempo. Nějak se vytratila chůze. Mám smůlu, hospoda je plná. Naplánovaná občerstvovací zastávka nebude. Obracím se a stejnou cestou mířím k místnímu kostelu, který je ve skvělé kondici. Udržovaný a funkční. Každou neděli se tu koná bohoslužba. Za farou je pár chalup, které sousedí s lesem, kam mířím i já. Nemám rád procházky ani výlety, které jsou tam i zpět po stejné cestě. Navíc tu bude klid a můžu opět pustit psa. Po 7 km se ocitám zpět v Bílku. Zvažuji, zda pokračovat ještě dál. Na konci lesa je bývalý vojenský prostor, kde se před pár lety zřítily stíhačky. A okolo areálu je pár bunkrů z 1. světové války. Ale o tom někdy příště.